Talyšské hory
Většinu Ázerbájdžánu tvoří stepi podél řek Arax a Kura, které tvoří plochou rovinu mezi horami. Ze severu nad ním vyčnívá Kavkaz a Elburz, který se táhne podél jižního pobřeží Kaspického moře za Teheránem, přechází na východním konci do turkmenského Kopetdagu. V Ázerbájdžánu není pohoří příliš vysoké - do 2492 m (pohoří Karakuyu), a nikdo mu nikdy neříká Elburz, ale dává přednost místnímu termínu Talyšské pohoří nebo prostě Talyš.
Samozřejmě je obydlen talyšským národem, ale jak už to tak u Ázerbájdžánců bývá, ne lid dal jméno místu, ale místo dalo jméno lidu. V tomto případě se nejedná o hanlivou přezdívku, ale o zcela běžné označení íránsky mluvícího obyvatelstva starověké Médské říše po několika staletích muslimské nadvlády.
Ve středověku se na území dnešního Ázerbájdžánu vytvořil bizarní etnický koktejl právě těchto Azerů, kavkazských horalů, Peršanů a ještě více turkických příchozích, a právě turkický původ, podporovaný šavlí a šípem, převážil nad všemi ostatními. Posledním koutem, kde se zachoval ázerbájdžánský jazyk, bylo pohoří Talyš, a když se turkizovaní obyvatelé roviny začali nazývat Ázerbájdžánci, horalé z Elburzu se podle toho nazývali Talyši. V 16. století se Talyšové, dlouholetí šíité, připojili ke svazu kočovných Turků-Kyzylbašů, kteří brzy dobyli celý Írán a přeměnili jej v šíitskou říši, jíž vládli Safavitští Ázerbájdžánci. V té době se nazývali Turky, ačkoli jejich jazyk nebyl o nic bližší ázerbájdžánštině než ruštině: znamenalo to pouze, že patří ke kastě bojovníků a beků. Talyšská kultura je velmi blízká ázerbájdžánské kultuře, ale z hlediska sebeuvědomění jsou spíše opoziční.