Lankaran, nebo také Lenkon, je desáté největší ázerbájdžánské město (52 000 obyvatel) u Kaspického moře, 200 km jižně od Baku.
Lankaran, známý obyvatelům Baku svými zahradami a plážemi, mírným podnebím a úrodnou půdou, je centrem snad nejneobvyklejšího koutu země: Talyše, který vypadá spíše jako Gílán, ležící na druhé straně íránské hranice.
I zde jsou mlhavé hory porostlé deštnými pralesy, a přestože Talyšové tvoří jen 20 % obyvatel Lankaranu, stal se třikrát za dvě století své historie centrem kvazistátů:
v roce 1919 byla na místě Talyšského chanátu založena (Talyšská) Muganská sovětská republika, která několik měsíců existovala v týlu Ázerbájdžánské demokratické republiky a nakonec jí byla dobyta. O šest měsíců později vstoupila Rudá armáda ze severu do Ázerbájdžánu a bolševický nájezd na ukradené lodě do íránského přístavu Enzeli znamenal začátek Gílánské (Perské) SSR, což byla sovětská republika, která existovala v íránské provincii Gilán od června 1920 do září 1921.
Zpustošený region se pod sovětskou vládou z mudanských událostí dlouho vzpamatovával a ruští osadníci se do mudanské stepi již nevraceli. Jejich místo ve 40. a 50. letech 20. století zaujali Ázerbájdžánci přesídlení z Arménie, aniž by se jich někdo zeptal - zde to nyní není vnímáno jinak než jako deportace. Talyšové se však tímto způsobem v Lankaranském okrese stali menšinou.